Marek Zouvala: Jak udělat z milionové firmy miliardovou?

Ve své prezentaci se zaměřením na výkonný management Marek Zouvala již v úvodu předeslal, že základním předpokladem, jak toho dosáhnout, je mít kolem sebe dobrý tým lidí. Miliardu člověk totiž nevydělá sám. Kromě schopných lidí ale existují i další podmínky, bez jejichž splnění nelze být úspěšný.

/ Odvaha přizvat k sobě ty nejlepší

Ve výčtu základních podmínek úspěchu každé firmy se Marek nejdříve zaměřil na personální hledisko. „První a nejdůležitější věcí jsou lidé. Jde o to nebát se vzít k sobě ty nejlepší z nejlepších. Často se stává, že lidé mají strach do firmy přijmout ty nejlepší, protože se domnívají, že by mohli kvůli nim přijít o své místo. Bez týmu dobrých lidí se ale firma z milionové na miliardovou neposune, takže to chce odvahu. Nicméně odvaha je pak odměněna, protože ti nejlepší budou vytvářet takovouto firmu z velké části sami a společnost poroste takovou rychlostí a směrem, o kterém jste možná ani na začátku vůbec nepřemýšleli.“

Pokud člověk získá kuráž k sobě přizvat ty nejlepší lidi, aby mu pomohli firmu budovat a rozvíjet, vyvstává otázka, kde je sehnat a jaké by měli mít kvality. Podle Marka je v tomto ohledu důležitá určitá praxe a také metoda pokus – omyl. „Možností je vícero, můžete vybírat mezi těmi, které máte ve firmě, mezi těmi, kteří se objeví na trhu a samozřejmě mezi těmi, které znáte a které máte ve své „emocionální bance.”

Co myslíte, je možné poznat na trhu práce ty nejlepší jedince? „Možné to je, ale jednodušší je poznat lidi, kteří to nejsou,“ popsal Marek.

Dotyčný musí umět, ale také musí mít vytvořeny podmínky pro to, aby mohl úspěchu dosáhnout, a především musí chtít. Dle mého je nejdůležitější, aby člověk uměl. Poznat, že umí, je však velmi těžké. Buď je možnost, že konkrétní lidi znám a vím, že opravdu něco umějí, nebo to, co by měl člověk umět, ho mohu naučit. V tom druhém případě ale hraje zásadní roli čas. Když ho mám, abych vše potřebné dotyčného učil, a když do něj investuji, je pak návratnost takové investice nejvyšší. Pozor je ale třeba dávat na čas, protože když potřebuji něco rychle na trhu zavést, je nezbytné mít lidi, kteří umějí a nemusím je to učit,“ objasnil Marek a na závěr ještě vyzdvihl důležitost emocionální banky: „Abych z ní mohl čerpat, musím ji nejdříve vybudovat. Proto nepodceňujte její budování, nikdy nevíte, kdy ji budete potřebovat, a jak dobře ji můžete využít ve své profesi i ve svém životě.“

/ Náš zákazník, náš pán

Zákazník je ten, kdo tvaruje podnikání každé firmy. Zapomeňte na to, že byste podnikali a nenaslouchali svým zákazníkům. Musíte pro zákazníka vybudovat komfort a dát mu to, co si přeje, aby se rád vracel. Smiřte se s tím a udělejte pro něj první poslední. Pamatujte ovšem na pravidlo, že vše se musí dělat s rozvahou,“ podotýká Marek. Zároveň upozornil, že nejhorší je si myslet, že víte všechno, a přestanete tak své klienty poslouchat. „Když klienta přestanete poslouchat a následně o něj přijdete, dostáváte ho zpět velmi obtížně. Navíc to mnohdy stojí hodně peněz a úsilí, takže to může být až neefektivní“.

/ Data, data, data

V závěru se Marek zaměřil na oblast dat a jejich analýzy. „Když to při podnikání vezmete přes pocity a nebudete mít k dispozici data, která budete analyzovat, nebudete úspěšní. Musíte svůj byznys měřit. Nelze předpokládat, že bude vše fungovat na základě dobrého pocitu a radosti.“

Pokud se těmito zásadami člověk řídit nebude, čeká ho dříve nebo později tvrdá konfrontace s realitou. Strategická rozhodnutí je nezbytné činit na základě informací, které člověk má. A tato rozhodnutí musí být správná, a nikoliv příjemná a milá. „Ne vždy všechno vyjde, je třeba neustále zkoušet, fungující rozvíjet a nefungující pohřbít bez jakéhokoliv prodlení nebo sentimentu, protože důležitý je čas. Proto nečekejte a vše rozhodněte a realizujte včas,“

/ Věřte v to, co děláte

A rada na závěr?

„Stěžejní je vydržet. Úspěch je obvykle v začátcích provázen neúspěchem, ale z chyb se člověk ponaučí. Proto věřte v to, co děláte a buďte trpěliví. V tomto případě platí beze zbytku to, co zpívá Richard Müller v jedné ze svých písní, a sice, že „svět nepatřil nikomu, kdo není hráč.“